GEO5 Software

Online Help

Tree
Settings
Program:
Language:

Hypoplastický jíl

Hypoplastický jíl je určený pro modelování úloh v měkkých jemnozrnných zeminách. Jedná se o standardní fenomenologický model a svým charakterem se řadí k modelům kritického stavu (Modifikovaný Cam clay, Zobecněný cam clay). Program používá formulaci modelu s explicitně definovanými asymptotickými stavy [1]. Model zohledňuje nelineární chování zeminy jak během zatěžování, tak i odtěžování. Na rozdíl od standardních modelů založených na teorii plasticity však umožňuje vyjádření pouze celkových deformací, tudíž nerozlišuje elastické a plastické deformace. Charakter porušení, u standardních modelů reprezentován oblastí lokalizované ekvivalentní plastické deformace, lze v případě hypoplastického jílu vystihnout například rozložením mobilizovaného úhlu vnitřního tření.

Při popisu odezvy zemin na vnější účinky umožňuje model zohlednit odlišnou tuhost při zatěžování a odtěžování, změkčení či zpevnění v závislosti na ulehlosti zeminy a změnu objemu při smykové deformaci (dilatanci, kontraktanci). Aktuální tuhost závisí nejen na směru přitížení, ale též na stavu zeminy, který je dán její pórovitostí, a na aktuálním středním napětí. Na rozdíl od modelu Cam clay důsledně vylučuje tahová napětí v zemině, viz Obrázek 1a.

Obr.1: Hranice stavu hypoplastického modelu - (a) porovnání s plochou plasticity modelu Cam clay v meridiální rovině, (b) porovnání s plochou plasticity Mohr-Coulombova modelu v deviatorické rovině

V případě hypoplastického modelu je plocha plasticity nahrazena tzv. Hranicí stavu (State boundary surface). Její průmět v deviatorické rovině odpovídá Matsuoka-Nakaiovu kritériu a je obdobný modifikovanému Mohr-Coulomb modelu, viz Obrázek 1b. Z pohledu zákona plastického tečení se jedná o neasociovaný zákon, jehož důsledkem je nesymetrická matice aktuální tuhosti (srovnej například s Mohr-Coulombovým modelem při různých hodnotách úhlu vnitřního tření φ a dilatačního úhlu ψ). Detailní formulace hypoplastického modelu je uvedena v [1].

Parametry modelu

Základní varianta modelu vyžaduje pět materiálových parametrů:

  • Kritický úhel vnitřního tření (úhel vnitřního tření při konstantním objemu) φcs
  • Sklon linie bobtnání κ*
  • Směrnice linie normální konsolidace (NCL - normal consolidation line) λ*
  • Počátek linie normální konsolidace N
  • Poissonovo číslo ν

Parametry κ*, λ* a N určují bilineární diagram izotropní konsolidace v log-log měřítku, Obrázek 2a. Pokud jsou k dispozici parametry bilineárního diagramu pro modifikovaný Cam clay model (v semi-logaritmickém měřítku, Obrázek 2b), lze zadat tyto hodnoty, přičemž odpovídající parametry hypoplastického jílu jsou dopočítány. Parametry bilineárního diagramu pro modifikovaný Cam clay model jsou:

  • Směrnice linie bobtnání κ (v semi-logaritmickém měřítku)
  • Směrnice linie normální konsolidace λ (v semi-logaritmickém měřítku)
  • Číslo pórovitosti emax při normální konsolidaci všesměrným tlakem 1 kPa

Oba diagramy se shodují při středním napětí 1 kPa a 100 kPa. Parametry hypoplastického jílu se dopočítají ze vztahů

Obr.2: Bilineární diagram izotropní konsolidace - (a) Hypoplastický jíl, (b) model Cam clay

Kritický úhel vnitřního tření φcs

  • Shodný pro jak pro neporušený rostlý vzorek, tak pro rekonstituovaný a následně konsolidovaný vzorek
  • Lze určit z triaxiální smykové zkoušky při různých komorových tlacích
  • Zkouška může být nedrénovaná (rychlejší) či drénovaná
  • U normálně konsolidovaných vzorků odpovídá maximálnímu mobilizovanému úhlu tření, u překonsolidovaných vzorků úhlu tření po dosažení vrcholu
  • Běžně se pohybuje v rozmezí 22° - 36°

Sklon linie normální konsolidace λ*

  • Určí se graficky z průběhu zatěžovací fáze oedometrického testu či testu izotropní konsolidace, viz Obrázek 3
  • Pro tuhé jíly je vhodné provést zkoušku na rekonstituovaném vzorku
  • Běžně se pohybuje v rozmezí 0,03 - 0,30 (nejčastěji 0,04 - 0,14)

Obr.3: Průběh simulace oedometrické zkoušky s hypoplastickým modelem

Sklon linie bobtnání κ*

  • Určí se parametrickou studií - porovnání průběhu měření a simulace - odtěžovací fáze oedometrického testu či izotropní konsolidace, viz Obrázek 3. Linie odtěžování je nelineární a její poloha závisí na předchozím maximálním napětí, proto není vhodné určovat κ* přímo ze sklonu naměřené křivky
  • Hodnota κ* se běžně pohybuje v rozmezí 0,003 - 0,020
  • Musí platit λ* > κ*, poměr λ*/κ* se obvykle pohybuje v rozmezí 4 - 20

Počátek linie izotropní konsolidace N

  • Určí se graficky z průběhu zatěžovací fáze oedometrického testu či izotropní konsolidace jako hodnota ln(1+e) na linii normální konsolidace při středním napětí p = 1 kPa
  • Zkouška by měla být provedena na rostlém vzorku - při hledání průsečíku se svislou osou lze použít sklon lambda získaný na rekonstituovaném vzorku, viz Obrázek 3
  • Běžně se pohybuje v rozmezí 0,5 - 2,8 (nejčastěji 0,6 - 1,7)

Poissonovo číslo ν

  • Zadává se v základních parametrech zeminy, musí platit 0 ≤ ν < 0,5
  • Řídí poměr smykové a objemové tuhosti, a tedy velikost smykového modulu
  • Nejedná se o Poissonovo číslo pružné zeminy v obvyklém smyslu, mohou se vyskytnout i hodnoty mimo obvyklý pružný rozsah (např. ν < 0,1)
  • Parametr ν lze určit parametrickou studií nedrénované smykové triaxiální zkoušky (dráha napětí a pracovní diagram)
  • Běžně se pohybuje v rozmezí 0,15 - 0,35 (extrémně 0,01 - 0,40)

Parametry lze automaticky kalibrovat z výsledků laboratorních zkoušek pomocí online nástroje ExCalibre. Příklady parametrů vybraných jílů [2]:

Zemina

φcs [°]

λ* [-]

κ* [-]

N [-]

ν [-]

Bangkok

26,6

0,296

0,010

2,760

0,33

Bílina 2

23,5

0,063

0,013

0,975

0,25

Brno

25,6

0,129

0,011

1,536

0,28

Dortmund

26,8

0,086

0,020

1,112

0,12

Koper

35,6

0,101

0,010

1,255

0,32

Prackovice

28,8

0,094

0,010

1,173

0,35

Weald

23,5

0,063

0,016

0,824

0,19

Kaolin [1]

27,5

0,065

0,010

0,918

0,35

Nastavení počátečního stavu zeminy

V případě hypoplastického jílu se stavem zeminy rozumí její aktuální ulehlost vyjádřená číslem pórovitosti e. Číslo pórovitosti se nastaví v okamžiku zavedení modelu do výpočtu na základě aktuálního napětí, a to jedním z následujících způsobů:

  • Bez zadání - zemina je normálně konsolidovaná, tj. číslo pórovitosti leží na hranici stavu pro aktuální napětí. Pro izotropní napjatost odpovídá linii normální konsolidace

Pro anizotropní napjatost (např. napjatost v klidu) leží hranice stavu níže a číslo pórovitosti normálně konsolidované zeminy je menší. Ekvivalentní napětí pe (střední napětí na NCL při aktuálním čísle pórovitosti) se určí ze vztahů

kde Fm je Matsuoka-Nakaiův faktor (Fm = 0 pro izotropní napjatost, Fm = sin2φcs v kritickém stavu) a I1, I2, I3 jsou invarianty napětí. Pro izotropní napjatost platí pe = p, v kritickém stavu pe = 2p. Číslo pórovitosti se určí z rovnice linie normální konsolidace dosazením pe za p.

  • Stupeň překonsolidace OCR nebo překonsolidační tlak POP - předpokládá se, že zemina byla normálně konsolidována v podmínkách K0 na svislé překonsolidační napětí a poté odtížena na aktuální napětí, viz Obrázek 4b. Překonsolidační stav napětí je dán vztahy

kde σz0 je aktuální svislé napětí a K0NC je součinitel bočního tlaku v klidu normálně konsolidované zeminy převzatý z nastavení K0 procedury. Pokud není zadán, uvažuje se K0NC = 1 - sin φcs. Číslo pórovitosti epc v překonsolidačním stavu napětí leží na hranici stavu (viz výše) a na aktuální střední napětí p se převede po linii bobtnání

Zadat lze pouze jednu z možností: normálně konsolidované, nebo OCR či POP. Ve všech případech je číslo pórovitosti omezeno hranicí stavu pro aktuální napětí, tj. zemina nemůže být kypřejší než normálně konsolidovaná.

V případě, kdy je úloha v první fázi inicializovaná K0 procedurou, je stav zeminy nastaven na začátku následující fáze na základě geostatického napětí. Pouze v tomto případě se uplatní parametry OCR a POP, podobně jako u ostatních modelů kritického stavu (viz teoretická příručka). Součinitel K0 je třeba zadat v souladu se zadaným OCR (např. K0 = K0NC OCR0,5). Kombinace parametrů musí splňovat podmínku

jinak výpočet skončí chybou. V případě standardního výpočtu první fáze (model hypoplastický jíl se předpokládá již od první výpočtové fáze), kdy je zemina zatížena vlastní tíhou, je napětí při nastavení stavu zeminy nulové a uvažuje se střední napětí p = pt = 10 kPa (viz Poznámky k výpočtu). Parametry OCR a POP se v tomto případě neuplatní. Bez zadání čísla pórovitosti je zemina na počátku normálně konsolidovaná a při zatížení vlastní tíhou se stlačuje po linii normální konsolidace, což vede k velkým sedáním. V případě, kdy je jiný materiál nahrazen hypoplastickým jílem (například elastický materiál uvažovaný v 1. fázi budování), je uvažována hodnota napětí z předcházející fáze.

Připomeňme, že v případě užití elastického materiálu v první fázi výpočtu bude počáteční stav napětí odpovídat výsledkům K0 procedury pro K0 (ν je Poissonovo číslo).

Obr. 4: Inicializace čísla pórovitosti - (a) pomocí počátečního čísla pórovitosti, (b) pomocí OCR

Intergranulární deformace

Základní verze modelu je vhodná při výpočtech, s jedním převládajícím směrem dráhy napětí. V případech, kdy dochází k cyklickému zatěžování, je vhodné použití modelu rozšířeného o intergranulární deformaci [3]. Tím se omezí nežádoucí nárůst trvalé deformace vznikající při malých opakovaných změnách zatížení (ratcheting). Zavedení intergranulární deformace umožňuje modelovat vysokou tuhost, kterou jíly vykazují v oblasti velmi malých deformací. Kromě hypoplastických modelů není tato možnost součástí žádného z dalších modelů implementovaných v programu GEO MKP. Koncept intergranulární deformace předpokládá, že se celková deformace zeminy skládá z malé elastické deformace vrstvy mezi zrny (intergranulární deformace) a dále deformace způsobené vzájemným posunem zrn. Při změně směru zatěžování dochází nejprve ke změně intergranulární deformace. Jakmile intergranulární deformace dosáhne své limitní hodnoty, dochází k deformaci způsobené posunem zrn.

Použití konceptu intergranulární deformace vyžaduje pět dalších materiálových parametrů:

  • Rozpětí elastické intergranulární deformace R
  • Parametry mR a mT kontrolující tuhost při malých deformacích
  • Parametry βr a χ kontrolující míru degradace tuhosti s rostoucí deformací

Tyto parametry se kalibrují s již známými parametry základního hypoplastického modelu.

Rozpětí elastické intergranulární deformace R

  • Udává maximální rozsah intergranulární deformace
  • Lze určit parametrickou studií křivky degradace tuhosti G = G(εs), viz Obrázek 5
  • Popřípadě lze uvažovat jako materiálově nezávislou konstantu R = 10-4
  • Běžně se pohybuje v rozmezí 2·10-5 - 1·10-4

Obr.5: Křivka degradace smykového modulu

Parametr mR

  • Udává velikost smykového modulu při změně dráhy zatěžovacího napětí v meridiální rovině (σm - J) o 180°
  • Počáteční smykový modul G0 je úměrný parametru mR, pro aktuální střední napětí p platí

  • Počáteční smykový modul lze určit vhodnou metodou šíření smykových vln (např. pomocí bender elementů)
  • Běžně se pohybuje v rozmezí 4,0 - 20,0

Parametr mT

  • Udává velikost smykového modulu při změně dráhy zatěžovacího napětí v meridiální rovině (σm - J) o 90°
  • Platí mR/mT = G0/G90
  • Poměr počátečních modulů lze odhadnout z poměru modulů při větších deformacích. Hodnota poměru mR/mT se obvykle pohybuje v mezích 1,0 - 2,0, při nedostatku údajů lze uvažovat mT = 0,7 mR
  • Hodnota mT se běžně pohybuje v rozmezí 2,0 - 20,0

Parametry βr a χ

  • Určují rychlost degradace tuhosti při narůstající deformaci
  • Lze určit parametrickou studií křivky degradace tuhosti G = G(εs)
  • Parametr βr se běžně pohybuje v rozmezí 0,05 - 0,5
  • Parametr χ se běžně pohybuje v rozmezí 0,5 - 6

K parametrickým studiím lze užít příklady.

Poznámky k výpočtu

  • Model je k dispozici pro úlohy rovinné deformace a osově symetrické úlohy.
  • Aby se předešlo problémům s nulovým napětím (např. na povrchu terénu), model se vyhodnocuje se středním napětím posunutým o pt = 10 kPa. To odpovídá malé zdánlivé soudržnosti a umožňuje malá tahová napětí.
  • Pevnost kontaktních prvků nelze odvodit z hypoplastického modelu. Parametry kontaktů je nutné zadat samostatně.
  • Tečná matice tuhosti obsahuje pouze hypoelastickou část modelu. Rovnovážné iterace proto konvergují pomaleji než u elastoplastických modelů (obvykle 10 - 20 iterací v kroku). Pokud řešení nekonverguje, je vhodné zmenšit krok zatížení.
  • Model nerozlišuje pružné a plastické deformace, výsledky týkající se plastických deformací proto nejsou k dispozici.

Podrobná implementace modelu Hypoplastický jíl do programu GEO5 MKP je popsaná v teoretické příručce.

Literatura:

[1] D. Mašín, Clay hypoplasticity with explicitly defined asymptotic states, Acta Geotechnica, 8(5):481-496, 2013.

[2] ExCalibre - databáze parametrů zemin, https://soilmodelservice.fsv.cvut.cz/theory/exampleparameters

[3] A. Niemunis, I. Herle, Hypoplastic model for cohesionless soils with elastic strain range, Mechanics of Cohesive-Frictional Materials, 2(4):279-299, 1997.

Try GEO5 software for free.